Ernest Rutherford (30. 8. 1871 - 19. 10. 1937)

Britský fyzik, který svými experimenty položil základy jaderné fyziky.

Narodil se na Novém Zélandu jako čtvrtý z dvanácti dětí. V deseti letech přečetl první knihu o fyzice, která mu tak učarovala, že se ji rozhodl studovat. Roku 1894 úspěšně zakončil studia na univerzitě v Christchurchu a získal stipendium na univerzitě v Cambridgi. V době, kdy Rutherford přišel do Anglie, objevil RONTGEN tajemné paprsky X a BECQUEREL záření, které vydával uran. Bylo jen logické, že i Rutherford se dychtivě vrhl na zkoumání těchto jevů. Spolu s Josephem J. Thomsonem zjistil, že plyny je možné pomocí rentgenových paprsků ionizovat. Tento objev z roku 1896 založil Rutherfordovu vědeckou slávu. Patřil ke skvělým experimentátorům podobně jako FARADAY a výtečných výsledků dosáhl při zkoumání radioaktivních fenoménů. Roku 1898 rozlišil dva druhy radioaktivního záření, které nazval alfa a beta paprsky. Experimentálně potvrdil, že částice alfa jsou ionty helia s dvojitým nábojem, mají vysokou ionizační schopnost, ale jen nesnadno pronikají překážkou. Naopak částice beta (elektrony) dokážou proniknout i silnou kovovou deskou. Později objevil ještě třetí druh záření sestávající z částic gama, které mají ještě větší pronikavost a jsou druhem elektromagnetického záření s vlnovou délkou kratší než rentgenové paprsky. Roku 1898 Rutherford přijal nabídku univerzity v Montrealu, kde popsal dlouhodobý rozpad thoria na jiné prvky, až se původní prvek nakonec přeměnilv určitý druh olova. Již v roce 1904 vyslovil odvážnou hypotézu, že pomocí radioaktivního rozpadu by bylo možno stanovit stáří Země. Možnost, že by se jeden prvek během doby mohl měnit v jiný, zaváněla na přelomu století alchymií. Dosud totiž převládala představa, která byla v podstatě platná od dob řeckého fylozofa DEMOKRITA, že totiž atomy jsou dále nedělitelné. Rutherford tuto představu vyvrátil tím, že na základě pokusů vytvořil model atomu připomínající malou sluneční soustavu: každý atom byl složen z jádra, kolem něhož kroužily malinké elektrony. Tuto svou představu zveřejnil v roce 1911 a tím položil základy jaderné fyziky. Rutherfordův model atomu však byl značně nedokonalý, jak později prokázala kvantová mechanika. Přesto znamenal rozhodující obrat v pohledu na složení hmoty a díky takzvanému atomovému číslu (udává počet protonů v jádře) přispěl ke zpřesnění periodické tabulky prvků. V roce 1919 provedl Rutherford svůj nejvýznamnější fyzikální experiment: Bombardoval dusík alfa-částicemi a tím z něj uvolňoval atomy izotopu kyslíku a protony. Dusík se měnil v kyslík a Rutherford tak poprvé provedl umělou jadernou reakci. Je paradoxní, že se během těchto experimentů prováděných za první světové války omlouval britské vládě, že se nepodílí na vojenských experimentech. A přitom v podstatě položil základy konstrukce atomové bomby. Roku 1920 vyslovil hypotézu, že v jádře existují vázané dvojice proton - elektron. Se svým žákem Chadwickem se je pokoušel experimentálně objevit, ale Chadwick nalezl r. 1932 v jádře něco zcela jiného - proton. Roku 1908 získal Rutherford Nobelovu cenu, ale švédská akademie se pravděpodobně zmýlila, protože mu byla udělena poněkud překvapivě za zásluhy v chemii. Roku 1931 mu byl propůjčen titul lorda a v letech 1925 - 1930 se stal prezidentem Královské společnosti (Akademie věd). Do konce života pak vedl slavnou CAVENDISHOVU laboratoř při univerzitě v Cambridgi. Protože sám neměl děti, téměř jako otec se věnoval svým asistentům, a jeho neuvěřitelné nadšení pro fyziku nakazilo každého. V laboratoři měl přezdívku "krokodýl" a o jeho výbušné povaze se tvrdilo: Spřátelit se s ním je právě tak nemožné jako tykat si s přírodními živly. 14. října 1937 se při práci v laboratoři způsobil lehkou kýlu. Následná operace však nedopadla dobře a fyzik po několika dnech zcela náhle zemřel. Jednotka radioaktivity byla na Rutherfordovu počest nazvána jeho jménem.